Drazí bratři a sestry,
Církev rozsetá po celém světě dnes znovu prožívá slavnost Letnic, tajemství svého narození, vlastního ?křtu? v Duchu svatém (srov.
Sk 1,5), ke kterému došlo v Jeruzalémě padesát dní po Velikonocích, právě v den židovského svátku Letnic. Zmrtvýchvstalý Ježíš řekl učedníkům: ?Zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti? (
Lk 24,49). Stalo se tak viditelně ve Večeřadle, kde byli společně shromážděni v modlitbě s Panenskou Matkou Marií. Ve Skutcích apoštolů čteme, jak bylo toto místo najednou naplněno silným větrem a jazyky jakoby z ohně se usadily nad každým z přítomných. Apoštolé pak vyšli ven a začali hlásat různými jazyky, že Ježíš je Kristus, usmrcený a vzkříšený Syn Boží (
Sk 2,1-4). Duch svatý, který s Otcem a Synem stvořil svět, který vedl dějiny Izraelského lidu, mluvil ústy proroků a v plnosti časů spolupůsobil na našem vykoupení, sestoupil o Letnicích na rodící se církev a dal jí misijní povahu, poslal ji hlásat všem národům vítězství božské lásky nad hříchem a smrtí.
Duch svatý je duší církve. Čím by byla bez Něho? Byla by zajisté velkým dějinným hnutím, složitou a solidní sociální institucí, možná nějakým druhem humanitární agentury. A za takovou je mimo optiku víry skutečně považována. Ve skutečnosti je však církev ve své povaze a ve své nejautentičtější dějinné přítomnosti nepřetržitě utvářena a vedena Duchem svého Pána. Je živým tělem, jehož vitalita je právě plodem tohoto neviditelného božského Ducha.
Drazí přátelé, tento rok připadá slavnost Letnic na poslední den měsíce května, kdy se normálně slaví krásný mariánský svátek Navštívení. Tato skutečnost nás vybízí, abychom se nechali inspirovat a poučit Pannou Marií, jež byla protagonistkou obou událostí. V Nazaretu přijala zvěst o svém jedinečném mateřství a po Ježíšově početí z Ducha svatého byla tímtéž Duchem lásky pohnuta jít na pomoc starší příbuzné Alžbětě, která byla také divuplným zásahem již v šestém měsíci těhotenství. Mladá Maria, která ve svém lůně nosí Ježíše, zapomíná na sebe a jde na pomoc bližnímu, je krásnou ikonou církve ustavičně mladé Duchem, misionářské církve vtěleného Slova, jež je povolána nést jej světu a dosvědčovat jej zejména službou lásky. Vzývejme proto přímluvu Nejsvětější Panny Marie, aby církvi naší doby vymohla mocnou posilu Ducha svatého. Kéž pocítí konejšivou přítomnost Utěšitele zejména ta církevní společenství, která trpí pronásledováním pro Kristovo jméno, aby účastí na jeho utrpeních, obdržela v hojnosti Ducha slávy (srov. 1 Petr 4,13-14).
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
